Toto je blog sloužící k prezentaci mých názorů. Budu ráda, když svůj názor napíšete do komentářů. Nicméně byla bych velmi ráda, pokud by se to obešlo bez hádek, nadávek a útočení. Jsem ochotná vést rozumnou diskuzi, pokud ne Vy, nemám důvod odpovědět.
.

Květen 2017

Válka s časem

31. května 2017 v 12:48 | Circle |  Lidé a vztahy
Není nic neúprosnějšího, než čas. Může se vám zdát, že pár čáreček seřazených do kruhu, nebo 30 okýnek nakopírovaných na 12 stránkách s vámi nic neudělá, ale popravdě - čas je destruktivnější, než buldozer.

Poslední dobou se často zamýšlím nad tím, kam naše civilizace směřuje a dospěla jsem k závěru, že už nemá kam směřovat. Že principy, které nám mělo posledních 2000-1500 let dát, už známe a teď už se jen motáme v kruzích. Potrvá to ještě dlouhou dobu, než naše civilizace nadobro skončí a nahradí ji nová...lepší? Horší? To nemůžeme vědět a popravdě ani nechceme.

Proč vlastně mluvím tak tragicky? Podívejte se na celou historii, jakým způsobem ubíhá. Kdekdo si představí linii událostí, ale to je dál od pravdy, než by se nám mohlo zdát. Historie ubíhá po kruzích, které se navzájem propojují. Podle Mayů jsme před čtyřmi lety ukončili a zároveň začali cyklus nový. Dává to logiku, jen nesmíme podlehnout doslovným výkladům.

Vezměte si, jakým způsobem byl započatý rozpad Římské říše. Rozdělila se na východ a západ, kdy západ postupně upadal, až nakonec padl úplně. Zůstal východ, ale jen díky finančním rezervám, které měl. Nakonec ale padl taky. Můžeme říkat, že příčinou celkového pádu bylo stěhování národů, já jsem ale toho názoru, že jakmile se rozdělilo území, rozdělila se i společnost, která byla zmatená a nevěděla, jak se má chovat.

Přesně to proběhlo během druhé světové války. Nejprve se východ a západ spojil, aby porazil fašisty, ale poté díky ideologickým rozporům se rozdělil a začal válčit mezi sebou. A lidé opět - byli zmatení a ještě stále jsou. Nyní se všechny události neděly v průběhu tisíce let, ale v průběhu stovky, možná i dvou (prvopočátek rozdělení společnosti je težké určit).

Nicméně neměli bychom se snažit rozpadu zabránit, měli bychom se snažit ho ulehčit. Aby moudrost, kterou jsme za tisíciletí načerpali, nebyla vyhozená z okna a za několikset let na to lidé nemuseli přicházet znova. Neznalost dělá nepřátele a právě proto je tak důležité všechna moudra sesumírovat.

Proto jsem neuvěřitelně ráda za wikipedii. Ne že by informace na ní byly úplně přesné, ale řekněte mi upřímně - která encyklopedie je na 100% přesná?;)

Pojďme vstříc novým zítřkům s otevřenou náručí. Neměli bychom se času bránit už kvůli jeho neúprosnosti. A vzhledem k tomu, že času jako takovému jsme ani zdaleka neporozuměli, tak vůbec netušíme, kdo tím "nepřítelem" je.

Hlavní je se zbytečně nebát. Strach nám totiž pouze brání v pokroku.

Sexmise

2. května 2017 v 13:30 | Circle |  Lidé a vztahy
Upřímně nějak nechápu dnešní dobu, kdy je kariéra postavená nad rodinu, jako takovou. Říkejte mi tradicionalista, ale pořád si myslím, že rodina je základem celé naší společnosti a od rodiny se všechno odvíjí. Neříkám, že svobodné matky jsou špatné, mnohdy za to nemohou. Co ale nepochopím jsou svobodné matky, které do toho všeho šly dobrovolně, protože prostě chtěly děti.

Je mi jedno, jestli je rodina složená z gay páru, z hetero páru, z polyamorního uspořádání...co mi ale není jedno, tak rozhodnutí některých matek žít bez protějšku a stejně si dítě pořídit. Pořád budu opakovat, že dítě není pes a že mít dítě není zpříjemnění všech chvilek, které žena pro sebe má. Mít dítě je zodpovědnost. Ne jen za sebe a dítě, ale i za celou společnost. Když to vezmu do extrému, tak pokud rodič vychová vraha, je i on zodpovědný za smrt nebohého.

A proto mě durdí všechny "sexmise", do kterých se ženy pouští. Dobře, pokud si seženou partnera, aby jim dítě udělal, v podstatě nemám problém, pokud po něm následně nechtějí alimenty a otcovství, pokud s tím partner v prvé řadě nesouhlasil. Pořád matka přebírá zodpovědnost sama za sebe a nechce po nějaké instituci, aby jí dítě zařídil.

Co je ale horší, tak kliniky, které jsou schopné oplodnit svobodnou ženu, aniž by se jakkoliv snažila o shánění partnera. Většinou jsou to kariéristky, které zničehonic v pětatřiceti zatouží po dítěti a nehnou prstem pro sehnání jakéhokoliv partnera. "Třeba měla s muži špatné zkušenosti. Třeba ji někdo týral, znásilnil.", tak upřímně je to její problém a pokud se není schopná se svou minulostí vypořádat a chlapa i sehnat, neměla by zodpovědnost házet na stát. Stát totiž nemůže za naše zmršené vztahy a neschopnost si sehnat partnera. Stát není seznamka a nikdy by tak fungovat neměl.

Dítě není pes, tak se tak k nim nechovejme. Pořídit si dítě jen tak z rozmaru a z touhy ukojit své biologické hodiny, když žena do té doby ani nemyslela na to, že by jednoho dne mohla mít děti, je nezodpovědnost ženy samotné, stát by jí neměl suplovat otce. Souhlasím, že je třeba postarat se o svobodné matky, ale jen o ty, které se tam nerozhodly. Pokud se žena rozhodne být svobodnou matkou ještě předtím, než počne dítě, měla by všechny výdaje zaplatit sama. Bylo to její rozhodnutí.

Zároveň se to těžko soudí. Nicméně opravdu nesouhlasím s tím, aby si žena došla do spermabanky, vybrala si z katalogu dárů a odešla s tím, že se o ně stát postará.

Mít dítě je základním lidským právem, ale stejně tak, jako nám stát nekupuje jídlo, tak by nám neměl zajišťovat i dítě...nebo snad když chci psa, tak mám říct státu, aby mi ho našel, aniž bych hnula brvou?

Proč vést konverzaci, která už nedává smysl?

2. května 2017 v 13:12 | Circle |  Lidé a vztahy
Když se vidíte s kamarádem a po nějaké době už jste unavení a chcete jít domů, tak jdete. Kámoš to většinou chápe a tak sevečer ukončí, i když se neprobralo všechno, co obě dvě strany chtěly probrat. Holt někdy není čas, někdy nálada a někdy se některé věci ani nevytáhnou, protože to nemá smysl.

Dnes jsem (já blbá) přidala na facebooku jeden článek na dost kontroverzní téma. Ani jsem nechtěla rozpoutat diskuzi, jenže mám v přátelích dva lidi, kteří se musí za každou cenu vyjádřit a pak člověku vynadat, že chce diskuzi ukončit. Nějak mi nedávalo smysl, proč se oba dva tak čertí, když jsem jim napsala "Já mám svůj názor, ty máš svůj názor, nemá smysl se o tom bavit dál.".

Proč by měli lidé vést diskuze, které nepokládají za smysluplné? Proč je tak v nepořádku diskuzi ukončit, pokud už je nezajímavá, či zachází do konfliktu? Vždyť i vztahy raději ukončíme, než abych se do konce života plácali v nesmyslech. Napsali mi na to "Tak proč si nechceš o názoru druhého zjistit více?" a já už na to neodpověděla. Celý příspěvek jsem smazala, protože jak je znám, tak blábolí pořád o tom stejném a v konverzaci, ve které se obě dvě strany opakují a jen vytahují další případy, které by s tím mohly byť jen zdánlivě souviset, nevidím ani žádný užitek, ani smysl.

Někteří lidé zkrátka neumějí přestat. A právě proto některé své názory ani neříkám a v mnoha případech raději mlčím a myslím si své. V dnešní době zkrátka neexistuje něco jako "sdělili jsme své názory a tím to můžeme ukončit". A díky tomu se už bojím na facebook přidávat cokoliv, co by mohlo rozpoutat nějakou diskuzi. Pořád se mi tam vracejí tihle dva lidé a neumějí pochopit, že čeho je moc, tak toho je příliš a já opravdu nemám potřebu opakovat svůj názor pořád dokolečka, jen abych...co vlastně? Odešla z diskuze s pocitem, že jsem zvítězila?

Opravdu musí člověk v komunikaci s druhým vítězit? Já si to nemyslím...