Toto je blog sloužící k prezentaci mých názorů. Budu ráda, když svůj názor napíšete do komentářů. Nicméně byla bych velmi ráda, pokud by se to obešlo bez hádek, nadávek a útočení. Jsem ochotná vést rozumnou diskuzi, pokud ne Vy, nemám důvod odpovědět.
.

You will never understand

12. dubna 2017 v 11:03 | Circle |  Lidé a vztahy

























Tuhle písničku jsem včera poslouchala asi třikrát. Kdo neumí anglicky, tak popíšu, o čem je.

Je to o holce, co dojede z Řecka (pravděpodobně do USA). Její otec je bohatý. Ona chce žít, jako "běžní lidé" (common people) a tak ji chlap zavede do supermarketu, kam jinam. Řekne jí, ať si představí, že nemá žádné peníze. Ona se zasmála. "Čemu se směješ? Vidíš, že by se tady někdo smál?". Může si pronajmout byt, ale nikdy nepochopí, jaké to je být běžným člověkem. Nikdy tak nebude žít, protože když bude na dně, vždycky může zavolat svému tátovi a požádat ho, aby ji z toho dna vytáhl. Nikdy jí nebude proklouzávat život mezi prsty. "Nemáme rádi turisty." řekl chlap.

Tato píseň mě přivedla k zamyšlení. Jsem "běžný člověk", když jsem se narodila do rodiny, která patří k vyšší střední třídě. Narodila jsem se do rodiny, která nikdy neměla vyloženě nouzi o peníze. V určitých chvílích mi opravdu stačilo zavolat našim a říct jim o další tisícovku, protože jsem neměla co jíst.

Jenže situace se změnila mým vlastním rozhodnutím. Řekla jsem si, že už nikdy nepříjdu za rodinou s tím, že je žádám o peníze a peníze, co mám našetřené, utratím za domácnost. Za to, aby si mé děti mohly žít v pohodlí, když ne v luxusu. Za rekonstrukci koupelny, za zálohu na barák...zkrátka už nechci, abych musela někoho o něco žádat. A proč jsem to takhle udělala?

Protože chci žít jako běžný člověk. Chci aby tak žily i mé děti. Protože život v luxusu otevře dveře jen do luxusních restaurací. Luxus ale není skutečný život. Život běžného člověka je pro mě ten nejzajímavější. Člověk si uvědomí, co vlastně život je. Že to není o drahých zážitcích a značkových mikiných. Že je to o hledání toho svého i za co nejméně peněz. Tohle je život běžných lidí.

Na základě tohoto uvědomí jsem vedla rozhovor se svým mužem. Vzpomněli jsme si na pár našich kamarádů. Jednomu z nich bude brzy 50. Pořád bydlí u rodičů, tudíž nemusí platit nájem. Jídlo mu vaří máma a jeho mozek je na úrovni pětiletého dítěte. Vůbec si neuvědomuje důsledky svých rozhodnutí a protože je přece "umělec", tak nemůže pracovat jinak, než pořádáním akcí...což mu rozhodně nevynáší tolik, aby se od mámy odstěhoval. Dalšímu z nich je 30 a rodiče mu platí nájem, jídlo, akce a drogy. Na školu se vysral a já se teď jen ptám, co vlastně chce dělat. Ne jeho, protože mi na to nikdy neodpoví. On chce žít ze dne na den. Přesně tak, jak jsem chtěla kdysi žít i já. Další je moje sestra, která 8 let studovala, aby jí rodiče dávali peníze. Nakonec vystudovala pseudoumělecký obor, který je sám o sobě úplně k hovnu. U toho pracovala za barem a když se dala dohromady s jejím současným manželem, přestala i pracovat a jen "studovala" (rozuměj chodila po večírcích a chlastala, co to dá).

Nechci takové lidi soudit, jenže tohle podle mého není život. Život je podle mého určitý osobní vývoj. Nejde o to, jak je kdo studovaný, ale co sám se sebou chce dělat. Když mi někdo řekne: "Já vím, že tahle má vlastnost je špatně, ale mě se s tím nechce nic dělat.", tak ho neberu vážně, protože on sám sebe vážně nebere. Postavil se k životu sobecky: "Je mi jedno, jak má špatná vlastnost ovlivňuje ostatní, hlavně že já nemusím nic dělat.".

Zkuste si to někdy. Řekněte rodičům, že vám nemají dávat žádné peníze. Zkuste si vydělat sami na sebe, aniž by za vámi někdo stál. Zjistíte, že za neuvěřitelně krátkou dobu dospějete a uvědomíte si, jak to mohou mít někteří lidé těžké, protože nemají tak skvělé rodiče, jako vy. A zároveň si važte svých rodičů (pokud je to možné), protože oni by ty peníze mohli posílat úplně jinam. Mohli by si vyjet na cestu kolem světa, mohli by si v podstatě koupit nový dům, ale oni se rozhodli, že vás budou živit při studiích. Važte si také toho, že můžete studovat, aniž by vás práce zdržovala od školních povinností. Nemá to tak každý...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama