Toto je blog sloužící k prezentaci mých názorů. Budu ráda, když svůj názor napíšete do komentářů. Nicméně byla bych velmi ráda, pokud by se to obešlo bez hádek, nadávek a útočení. Jsem ochotná vést rozumnou diskuzi, pokud ne Vy, nemám důvod odpovědět.
.

Proč vlastně nejsem vegetarián/vegan?

28. března 2017 v 15:30 | Circle |  Lidé a vztahy
Před měsícem a půl jsem psala článek k tématu týdne "Fanatizmus".

Za tu dobu jsem o tom hodně přemýšlela a chvilkama si i říkala, proč to tedy nezkusit. Jenomže došla jsem na pár věcí. Jsou to čistě osobní věci, které rozhodně nemusí být aplikovatelné na všechny.

Nechci se vzdát masa. Opravdu bych trpěla. Mám ráda tatarák, mám ráda boloňský lasagne, mám ráda kuřecí řízky, mám ráda kachnu se zelím, mám ráda dušenou šunku. Je to ale věc chuti a zvyku. Kvůli chuti "masotarián" nejsem.

Nejsem totiž moc velký jedlík. Na jídlo většinou zapomenu a díky tomu je pro mě lepší dát si flák masa, který mi zajístí energii prakticky na celý den, než hromadu čočky, ze které prdím ještě další dva dny.

Neříkám ale, že maso jím každý den (kromě mé oblíbené šunky od firmy Le&Co, jím ji i samotnou a ráda jí dělám chutě naší kočce...a pak jí kousíček dám, ale to neříkejte mému muži :D). Ale byly i takové časy. To jsem ale naznala, že taky není moc dobré. Člověk se prakticky každý den přejí a v tom období jsem nabírala na váze tak rapidně, že jsem i posléze začala hubnout...taky rapidně...dobrovolně.

Co se týče veganství, k tomu mě nikdo nedonutí ani náhodou. Mléko je moje živá voda už od malička. Pamatuji si, že mi máma vždycky nadávala, když jsem vypila dvě krabice mléka za den.

A o samotné mléko ani nejde. Představa, že bych se vzdala parenice, bešamelu, parmazánu (ach parmazán!!!), jogurtů, smetany, je pro mě hodně děsivá.

Co je ale důvod číslo jedna?
Veganská kuchyně mi nechutná. Další dny z toho prdím, jsem nafouknutá a vlastně jsem se z toho ani nenajedla. Pokud mi něco z veganské kuchyně chutná, tak jsou silně kořeněná jídla, ze kterých mě pak pálí žáhá a já bych musela sáhnout po mléku (není na pálení žáhy nic lepšího).

Ideální cestou je pro mě stravování se lokálními surovinami. Do budoucna plánujeme najít si farmáře, ke kterému budeme jezdit pro maso, mléko a vejce. Pokud by to šlo, měli bychom slepice na zahradě a maso bychom kupovali jen hovězí (vepřové mi ani nechutná a trochu postrádám smysl mít chov prasat, ze kterých máš JEN maso, případně kůži). V tom nejideálnějším případě by bylo super mít vlastní statek...ale v dnešní době to moc nepůjde.

Nicméně už se pomalu vzdávám banánů a avokád, kupujeme česká jablíčka. Těším se, až na podzim dostaneme jablka od babičky.

Cesta k veganství je složitá, ale pořád víceméně víte, co můžete a co ne. U flexiteriánů je to těžký. Musíte si pořád ověřovat, odkud všechno pochází, což je někdy nadlidský úkol. Chcete si koupit bulku se slunečnicovými semeny? Jistě, zjistíte, kde byla upečená, ale už není možné dohledat, odkud pochází jednotlivé suroviny.

A právě proto na to spíš kašlu, než že bych to řešila a jídlo si užívám. Jak ho vařit, tak ho jíst. Co se ale snažím, tak nepodporovat Babišovy firmy a kupovat co nejvíce surovin z České Republiky (už tyhle dvě věci zkloubit je nadlidský úkol, obzvlášť u pečiva).

Radím ale všem - nehroťte to.;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kory | Web | 11. dubna 2017 v 10:45 | Reagovat

Souhlas, mám to docela podobný.... taky mám s vegetariánstvím a veganstvím největší problém v tom, že jsem děsně vybíravá a na luštěninách si prostě v životě nepochutnám...

2 Circle | Web | 11. dubna 2017 v 11:07 | Reagovat

[1]: Zas na druhou stranu cirzna je super, ale jíst ji každý den, tak se nafouknu a odletím do vesmíru a nikdy se nevrátím.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama