Toto je blog sloužící k prezentaci mých názorů. Budu ráda, když svůj názor napíšete do komentářů. Nicméně byla bych velmi ráda, pokud by se to obešlo bez hádek, nadávek a útočení. Jsem ochotná vést rozumnou diskuzi, pokud ne Vy, nemám důvod odpovědět.
.

Březen 2017

Proč vlastně nejsem vegetarián/vegan?

28. března 2017 v 15:30 | Circle |  Lidé a vztahy
Před měsícem a půl jsem psala článek k tématu týdne "Fanatizmus".

Za tu dobu jsem o tom hodně přemýšlela a chvilkama si i říkala, proč to tedy nezkusit. Jenomže došla jsem na pár věcí. Jsou to čistě osobní věci, které rozhodně nemusí být aplikovatelné na všechny.

Nechci se vzdát masa. Opravdu bych trpěla. Mám ráda tatarák, mám ráda boloňský lasagne, mám ráda kuřecí řízky, mám ráda kachnu se zelím, mám ráda dušenou šunku. Je to ale věc chuti a zvyku. Kvůli chuti "masotarián" nejsem.

Nejsem totiž moc velký jedlík. Na jídlo většinou zapomenu a díky tomu je pro mě lepší dát si flák masa, který mi zajístí energii prakticky na celý den, než hromadu čočky, ze které prdím ještě další dva dny.

Neříkám ale, že maso jím každý den (kromě mé oblíbené šunky od firmy Le&Co, jím ji i samotnou a ráda jí dělám chutě naší kočce...a pak jí kousíček dám, ale to neříkejte mému muži :D). Ale byly i takové časy. To jsem ale naznala, že taky není moc dobré. Člověk se prakticky každý den přejí a v tom období jsem nabírala na váze tak rapidně, že jsem i posléze začala hubnout...taky rapidně...dobrovolně.

Co se týče veganství, k tomu mě nikdo nedonutí ani náhodou. Mléko je moje živá voda už od malička. Pamatuji si, že mi máma vždycky nadávala, když jsem vypila dvě krabice mléka za den.

A o samotné mléko ani nejde. Představa, že bych se vzdala parenice, bešamelu, parmazánu (ach parmazán!!!), jogurtů, smetany, je pro mě hodně děsivá.

Co je ale důvod číslo jedna?
Veganská kuchyně mi nechutná. Další dny z toho prdím, jsem nafouknutá a vlastně jsem se z toho ani nenajedla. Pokud mi něco z veganské kuchyně chutná, tak jsou silně kořeněná jídla, ze kterých mě pak pálí žáhá a já bych musela sáhnout po mléku (není na pálení žáhy nic lepšího).

Ideální cestou je pro mě stravování se lokálními surovinami. Do budoucna plánujeme najít si farmáře, ke kterému budeme jezdit pro maso, mléko a vejce. Pokud by to šlo, měli bychom slepice na zahradě a maso bychom kupovali jen hovězí (vepřové mi ani nechutná a trochu postrádám smysl mít chov prasat, ze kterých máš JEN maso, případně kůži). V tom nejideálnějším případě by bylo super mít vlastní statek...ale v dnešní době to moc nepůjde.

Nicméně už se pomalu vzdávám banánů a avokád, kupujeme česká jablíčka. Těším se, až na podzim dostaneme jablka od babičky.

Cesta k veganství je složitá, ale pořád víceméně víte, co můžete a co ne. U flexiteriánů je to těžký. Musíte si pořád ověřovat, odkud všechno pochází, což je někdy nadlidský úkol. Chcete si koupit bulku se slunečnicovými semeny? Jistě, zjistíte, kde byla upečená, ale už není možné dohledat, odkud pochází jednotlivé suroviny.

A právě proto na to spíš kašlu, než že bych to řešila a jídlo si užívám. Jak ho vařit, tak ho jíst. Co se ale snažím, tak nepodporovat Babišovy firmy a kupovat co nejvíce surovin z České Republiky (už tyhle dvě věci zkloubit je nadlidský úkol, obzvlášť u pečiva).

Radím ale všem - nehroťte to.;)

Antikoncepce

23. března 2017 v 14:20 | Circle |  Láska a sex
Abych pravdu řekla, jsem velkým odpůrcem antikoncepce. Na druhou stranu pokrytecky přiznám, že sama antikoncepci beru. Proč antikoncepci nechci brát? A proč ji beru i přes mé výhrady?

Vemte si to takhle - ženské tělo je nějakým způssobem nastavené. Hormony nám v těle způsobují různé změny. Při dospívání si hormony řeknou "Tak a teď jsme všichni připravení na antikoncepci.". Pomáhají nám vyrovnat hladiny různých neurotransmitterů a proto jsou puberťáci tak náladoví. Hormony nám řeknou, kdy jsme připravené na početí dítěte, hormony nám i řeknou, kdy jsme připravené na porod a nakonec nám i řeknou, že už děti nemůžeme mít.

Antikoncepce vaše tělo nastaví tak, že si hormony myslí, že je těhotné, protože v těhotenství zkrátka otěhotnět nelze. A teď otázka - je to pro tělo dobré? Rozhodně není. Holky jsou často náchylnější ke srážení krve, libido klesne téměř na nulu, přibere se na váze a emoce jakoby neexistovaly. Tudíž ani radost.

A ekologická stránka antikoncepce je mnohdy až děsivá. Hormony se dostávají prakticky všude a díky nim mají muži více estrogenu v těle (a díky tomu i zvýšenou neplodnost) a říční ryby se líhnou hermafroditní. Vliv na životní prostředí se ještě zkoumá, nicméně už teď víme, že to není nic moc.

Já ovšem antikoncepci beru a to hned z několika důvodů. Ten první paradoxně není strach z otěhotnění, ale psychická pohoda. Přirozeně mám toži neuvěřitelně rozházený cyklus a menstruace se mi někdy protáhne až na 10 dní. V době mentruace jsem absolutně nepoužitelná. Rozbrečím se prakticky při každé krávovině, to stejné s naštvaností. Občas jsem při mentruaci probrečela celé dny. Takto nabouraná psychika se se mnou táhla dost dlouho, někdy i do další mentruace (což někdy byly i tři měsíce). Nyní se mi nálady tolik nestřídají a to ani při menstruaci.

Ten druhý je strach z otěhotnění. Není ovšem tak markantní. I když jsem dřív bývala královnou nadrženosti, po více jak ročním vztahu tento zájem opadl a začala jsem si vážit důležitějších věcí, než je sex (ne, sex opravdu není tak důležitý, jako vzájemné porozumění). Obzvlášť po tom, co jsem začala brát antikoncepci mé libido jakoby neexistovalo. V mém případě je to OPRAVDU dobře, protože jsem měla chuť ošukat úplně všechno, co žije (ano, i mimo lidí). Tudíž druhým důvodem je snížení libida.

Třetím důvodem je snížení obrovských přívalů krve. Před antikoncepcí jsem musela vyměňovat tampon co dvě hodiny. Nyní už tampony ani nepotřebuji a stačí mi intimka. Je to opravdu úleva, protože ani bolest už není nezvladatelná (ale jistě, pořád tam je). Takže teď konečně dokážu při menstruaci i normálně pracovat (občas jsem se hodila při mentruaci marod...bylo to jednodušší, než se svíjet pod stolem bolestí).

Takže stejně jako v životě - člověk se musí vzdát svých principů, aby mohl přežít. A ne, vůbec mě to netěší.

Slepí

17. března 2017 v 10:56 | Circle |  Politika
Ještě jednou podotknu - nejsem politolog. O politiku se zajímám, ale ještě pořád nevím ani 10% z toho, co bych měla vědět. Většina mých politických článků jsou opravdu jen názory, které sdílím jen proto, abych si je mohla o půl roku později přečíst a uvědomit si, jak moc jsem zmnila názor na základě nově sesbíraných poznatků. Proto se většina mých článků nesetkává se skutečností, proto ve všech článcích nejsou zdroje (buď jsem líná si je dohledat a nebo na ně zapomenu :D).

Téma týdne: "Den, kdy zmizelo slunce". Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Jestli napsat článek o depresích a podobných hovadinách na můj blog s myšlenkovými průjmy. Nepřišlo mi to ale správné. O depresích jsem psala víc, než dost. Teď budu psát o jakési "politické depresi", která mě zachvátila po prezidentských volbách v roce 2013.

V prvním kole jsem volila Franze. Byl by to výborný prezident reprezentující dost početnou skupinu lidí, na kterou se "ti normální" dívají skrz prsty. Tento člověk respektoval kulturu naší země a dost dobře si uvědomoval, že umění v ČR má obrovskou hodnotu, kterou je třeba zviditelnit. O Škodě každý ví, o tom, že jsme národ s rakovinou tlustého střeva taky, o tom, že tu chlastáme pivo, to taky...není třeba zviditelňovat věci, na které nemusíme být pyšní. Jenže kdo v zahraničí ví o Karlově mostě? O Karlštejně? Jen ti, kteří tu byli a viděli to na vlastní oči. Vždyť i studenti, kteří sem přijeli na Erasmus apod. o našich památkách nevědí. Odvezou si akorát kocovinu a sixpack plzně nadom.

V druhém kole jsem volila Shwarzenberga. A prakticky z jednoho jediného důvodu - aby se Zeman nedostal k moci. K smrti jsem se bála toho, co nastane a bohužel, všechny mé obavy se naplnily. Pomalu se odstříháváme od západu, lezeme Rusku a Číně do prdele takovým způsobem, za který by se nejeden slušný člověk styděl, společnost je rozdělená na dva tábory - kavárna a voliči pana Zemana. To všechno způsobil člověk, ke kterému máme vzhlížet. Vítězství Miloše Zemana bylo dnem, kdy zmizelo slunce. Veškerá památka Václava Havla je ta tam. Všechno, za co jsme po revoluci bojovali také.

A stejně jako v reaktoru atomové elektrárny, tak i v politice funguje princip řetězové reakce. Jedna věc se posere a musí se zákonitě posrat všechno, co je kolem. S příchodem Zemana se vyrojil obrovský zástup "vlastenců" (rozuměj neonacistů), které dav dřív úspěšně ignoroval. Proč? Protože náš pan prezident neumí zavřít hubu a mele páté přes deváté. Je schopný urazit každého, kdo mu byŤ jen trochu oponuje. Psychopat? To ne...narcismus toho nejšílenějšího kalibru.

Jednoho krásného dne mi jedna "kámoška" řekla, že Zeman zachránil naši zemi. Když jsem se jí zeptala v čem, tak mi nedokázala odpovědět jinak, než "Je to výborný ekonom.". To bylo všechno. Nic víc mi k tomu neřekla, i když jsem se jí ptala. Nepouštěla jsem se do urážlivých debat, jen jsem se ptala. S tímhle jsem se setkala u každého, kdo volil Zemana. Nebyli mi schopní odpovědět, co úžasného pro naši zemi udělal. Na tunely typu Mostecká uhelná nikdo neslyší. Na rozdělování společnosti také ne.

Náš národ je bohužel slepý. Odmítá se o politiku zajímat a znají jen to, co uvidí na D1 na bilboardech. Občas se něco objeví na facebooku, ale nikdy si neověří, jestli politik mluví pravdu. Jestli jeho zdroje nelžou, jestli jeho tvrzení nejsou jen populistické výkřiky. Svatá Maria! Oni ani nevědí, co je to populismus!

A já? Řvu, brečím, mlátím do polštáře vždy, když si vzpomenu na současnou politickou situaci. Na neustále se zvyšující byrokracii, zatímco dělníci tleskají. Protože jich se to netýká...týká se to jen těch "zlodějů". A nikdo nevidí, že ti největší zlodějové dělají z naší krásné země montovnu.

Pojďme nad tím přemýšlet bez emocí

2. března 2017 v 9:47 | Circle |  Multikulturalismus
Je to donekonečna omílající se téma. Jedni jsou proti jakémukoliv přijímání uprchlíků, druzí by otevřeli hranice pro každého a ještě mu zaplatili cestu a ti třetí, ti buď mlčí a nebo jen kroutí hlavou nad tím, jak rychle se společnost dokázala rozdělit. A jaký mám názor já? Přijmout alespoň matky s dětmi, když už nikoho jiného. A zároveňn provést řádnou integraci, ne že ty lidi šoupneme na místo, kde se nám nechce bydlet a starejte se.

To je vlasně chyba, kterou udělaly státy, které mají teď s imigranty problém. Teda...problém. On není až tak velký, jen média to zbytečně nafukují. Ve Stockholmu se auta na denním pořádku nezapalují a do čtvrtí, kde muslimvé bydlí, se policisté opravdu nebojí. Můj švagr tam dokonce i bydlel a jediné, co je tam jiné, je jazyk. Švédsky se tam zkrátka nemluví a rozhodně to není o tom, že by nikdo švédsky mluvit nechtěl.

Uprchlíci v daných čtvtích žijí už třetí generaci. Na začátku s nimi problém nebyl. Byli to lidé, kteří utekli před peklem a byli rádi, že už mají trochu klidu. Kolem sebe měli lidi, kteří mluvili stejným, nebo alespoň podobným jazykem. Nebyly tam školy pro jejich děti, tak si založily vlastní. Vytvořili si svou vlastní lokalitu. Problémy začaly až s druhou generací, kterou situace začala štvát. Byli cizinci v zemi, ve které se narodili. Neuměli jazyk, protože nebyl nikdo, kdo by je to naučil a ani neměli možnost jazyk souvisle poslouchat, aby pochytili alespoň základy. Třetí generace už se začala radikalizovat a proto vznikly některé problémy (nemluvíme tu ale o každodenním narušování pořádku). Jednoduše ty lidi začalo štvát, že nejsou vítaní v zemi, ve které se narodili a nevědí, co s tím mají dělat a tak dělají bordel.

Tento model můžeme aplikovat prakticky na každou lokalitu, kam se šoupli nám nepohodlní lidé. Sejde z očí, sejde z mysli. A právě proto se mi líbí projekt, který teď probíhá v Brně. Jmenuje se "housing-first". Jedná se spíše o bezdomovce, nebo o lidi z ubytoven, tento model se dá aplikovat prakticky na všechny, které bychom za normálních okolností odoupli někam, hlavn ať je nevidíme. Jde o to, že se vylosovalo pár rodin, které se umístily do městských bytů, které jsou rozmístěny v různých lokalitách po Brně. Nájem musí platit ať chtějí, či nechtějí, nemusí ale platit kauci a provizi realitkám. Podle výsledků z jiných států si tyto rodiny bydlení udrží a dokáží výrazně zlepšit svou situaci.

V intergraci uprchlíků by to mělo probíhat podobně. Rodiny nechť se umístí na různá místa. K tomu bych ale přidala programy, ve kterých se můžou naučit jazyk, historii a informace o státním zřízení země, ve které bydlí. Sehnat práci by si mohli sami, v začátcích jim ale mohou pomoci pracovníci daných programů, kteří jim ukážou kde hledat a pomoci jim s životopisem a dalšími věcmi.

A kdo to zaplatí? To už je věc složitější. Zapojit by se mohly neziskovky a další organizace. Nicméně žádný stát by si neměl dovolit nabrat tuny uprchlíků, když na jejich integraci nemá peníze (Německo). A právě proto by se takové programy měly zaměřovat na děti, které reálně mohou přispět k budoucnosti naší společnosti. Nemůžeme totiž pomoci všem, můžeme alespoň pomoci tak, aby nás to nezruinovalo.

A hlavně - strach z toho, že nám Evropu zaplaví muslimové, kteří nás chtějí vyvraždit, je naprosto irelevantní. Jistě, pár takových se najde, většinou jde ale o lidi, kteří utíkají před válkou, nebo totalitním režimem. Je to risk, který musíme podstoupit, abychom si zachovali určitou část lidskosti.

Nakonec bych chtěla říci, že nenávist nic nevyřeší. Přehnaná láska také ne. Všechno tohle může vyřešit jen racionální uvažování, nic jiného. Nemůžeme se nechat ovládat emocema jen protože to po nás chtějí média. Nemůžeme se nechat ovládat blázny, kteří ani nevědí, co povídají (byť mají tunu titulů a přednáší na univerzitách). Nemůžeme se nechat ovlivňovat názory, které cílí na naše primitivní pudy.

Buďme sví, buďme vstřícní a buďme rozumní. To je vše, co v této situaci můžeme udělat.