Toto je blog sloužící k prezentaci mých názorů. Budu ráda, když svůj názor napíšete do komentářů. Nicméně byla bych velmi ráda, pokud by se to obešlo bez hádek, nadávek a útočení. Jsem ochotná vést rozumnou diskuzi, pokud ne Vy, nemám důvod odpovědět.
.

Mít vše pod kontrolou

21. února 2017 v 16:20 | Circle |  Lidé a vztahy
Touha po moci neznamená jen touha po slávě, či nejvýšším postu kariérního žebříčku. Touha po moci znamená touhu po kontrole. A už je jedno, jestli se jedná o sebekontrolu, nebo kontrolování životů ostatních. A tím se dostávám k workoholismu, o kterém dnes budu psát.

Je to velké téma. Většina lidí si totiž neuvědomuje, jak destruktivní workoholismus je. Uvědomí si to až ve chvíli, kdy je pozdě a kdy je třeba i přemýšlet o odchodu ze zaměstnání, které člověk nezvládá. Jenže jak se tomu vyvarovat? Naučit se říkat "NE!". A nemyslím tím ne chlastu, drogám, cigárům, ne lenosti, depresím apod. Myslím tím ne na věci, které se zkrátka nedají zvládnout. A začít s tím už od začátku.

Někteří to znají moc dobře. Dojdou do nové práce a protože běžnou agendu zvládají docela dobře, začnou přijímat úkoly z jiných odvětví. Času na to mají dost a hlavně jim čas strávený pětiminutovým surfováním připadá neproduktivní a neužitečný. Raději se poptají, jestli někdo něco nepotřebuje. A kolegové si na to zvyknou. Začnou si říkat "Dej to tamtomu, on je superman, on to zvládne.". A takový člověk to zvládá i docela dlouho. Roky. Pak se ale něco zlomí. Firma narůstá a člověk už nezvládá svou práci. Proč? Protože má dost úkolů ještě z předešlého měsíce, které nutně potřebují dodělat. Začne teda flákat svou práci a dostane se do koloběhu absolutního nestíhání. V takové chvíli už člověk vstává s tím, že se potřebuje vyzvracet, pevnou stolici už měsíce neviděl a mimo práci nedokáže přemýšlet o ničem jiném, než o zadaných úkolech.

U takových lidí jde o touhu mít vše pod kontrolou. O touhu po tom, být ze všech nejpracovitější, nejlepší. Mít tu moc říct "Jojo, zvládnu to, jako všechno.". Jenže ani ten nejworkoholikovatější workoholik není stavěný na takovou zátěž. Podepisuje se to na jeho osobním životě, který postupem času mizí, až není vůbec žádný.

Workoholici si tohle všechno často neuvědomují. Mají moc a postavení ve firmě, lidé se k nim staví s respektem. Zároveň (a to je ten největší paradox) nemají pod kontrolou vůbec nic. Je to jako kdybyste se snažili mít sterilní čistotu v malém bytě plném koček, psů a batolat. Uklidí jednu věc, má z toho sekundu dobrý pocit, dokud to někdo nezapatlá sirupem. V určitém období mají nad tím vším nadhled a říkají si, jak to všechno zvládnou, aniž by jim došlo, že tolik bytostí do jednoho bytu nepatří.

Když jsem pracovala jako prodavačka jízdenek, měla jsem tam jednu kolegyni. Cituji a myslím si, že docela přesně.
"Já v práci nepiju, abych nechodila na záchod. Pak stihnu víc práce."
"Na lidi odmítám být milá, pak jsou rychleji pryč a já jich zvládnu víc."
"Prosimtě zajdi mi pro oběd, já potřebuju pracovat."
"Já nepotřebuji jíst, někdy nejím i 4 dny a je mi dobře."
Byla to také prodavačka jízdenek. Je to práce, kde sice 4 hodiny musíte makat, jak šroubci, ale dalších 6 hodin hrajete hry na internetu. Pauzu na záchod i oběd si tam mohl dovolit každý, jen díky ní se z práce stalo dokonalé peklo. Tato paní totiž byla neuvěřitelně vystresovaná a přepracovaná a tuto špatnou energii rozdávala do okolí. Když jsem došla z obědové pauzy o minutu později (ano o minutu, to si nevymýšlím), tak byl oheň na střeše. Odnášeli to hlavně její spolupracovníci, na které měla stejné nároky, jako sama na sebe. Měla tedy nad ostatními obrovskou moc, ale zároveň šlo vidět, jak ji to vnitřně ničí a díky tomu nenáviděla úplně celý svět.

Dejte si pauzu. Odpočiňte si. Zapomeňte na chvíli na práci a uvolněte se. Odpočinek je stejně produktivní, jako práce. Připomínejte si to dostatečně často, abyste nedopadli tak, že už nezvládnete ani vstát z postele a do té práce dojít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 21. února 2017 v 16:53 | Reagovat

Já ve svém okolí nikoho takového neznám. Ta zkušenost s kolegyní je docela mazec, nevíš jak je na tom teď? Jestli tam ještě pracuje? :)

2 stuprum | Web | 21. února 2017 v 22:47 | Reagovat

Nenávidět celý svět není hračka. :)

3 Circle | Web | 22. února 2017 v 13:38 | Reagovat

[1]: To máš štěstí. Já s takovým dokonce chodím.:D
Nevím, ale pracovala tam už 10 let. Já bych za ni byla jedině ráda, pokud by dala výpověď a dělala něco, kde se "vyřádí". Ale fakt nevím...a ani už se mi to nechce zjišťovat.:D

[2]: Není no. Taky jsem to tak mívala a zničilo mě to pořádně.:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama