Toto je blog sloužící k prezentaci mých názorů. Budu ráda, když svůj názor napíšete do komentářů. Nicméně byla bych velmi ráda, pokud by se to obešlo bez hádek, nadávek a útočení. Jsem ochotná vést rozumnou diskuzi, pokud ne Vy, nemám důvod odpovědět.
.

Diskuze

22. února 2017 v 13:33 | Circle |  Lidé a vztahy
Ráda si s lidmi povídám. Ale jen v případě, že mě lidi poslouchají a jsou ochotní se zamyslet nad tím, co jim říkám. Jinak nemám důvod mluvit a už vůbec nemám důvod se zamýšlet nad tím, co říká ten druhý. A právě proto nemluvím téměř nikdy. Ne že bych neměla co říct, ale proto, že když něco říkám, tak nikdo vůbec nechápe, co tím chci říct. Není to tak, že bych volila špatná slova, lidé zkrátka odmítají posouchat víc, než jednu větu a i s tím mají problém.

Jak podle mého vypadá rozumná diskuze?
"Nebe je šedé."
"Hmm, máš pravdu, ale pouze když je zataženo."
"Nemusí to tak být vždycky. Může nastat i smogová situace."
"Jistě. Obecně ale můžeme říct, že je nebe modré."

Jak podle mého vypadá diskuze, díky níž s daným člověkem nemám potřebu mluvit?
"Nebe je šedé."
"Tak to v žádném případě! Nebe je modré!"
"Ne, nebe je šedé."
"Jsi debil? Nebe je modré, to jsme se učili už v mateřské školce."
"Ale dnes je zataženo."
"To je mi jedno, co je dneska. Nebe je prostě modré."

Na prvním případu vidíte, že obě dvě strany jsou ochotny poslouchat a nad danou větou se zamyslet. Na případu druhém vidíte, že jedna strana je absolutně bezbranná, zatímco ta druhá jen útočí. Bohužel, případ číslo dva je častější.

Jako lidi máme tendence mluvit o svých názorech, aniž by to bylo úplně potřeba. Někdy to u stolu vypadá, jako kdyby každý zúčastněný měl na čele vytetovaný jeho názor a ostatní měli v ruce červenou fixu a začali přepisovat názory ostatních, aby vypadaly, jako ty jeho. A já se ptám proč? Proč vůbec vytahovat něco tak osobního, jako je názor, když o tom tématu ani nebyla řeč?

Jednou jsem seděla v hospodě. Vedle mě seděl jeden kluk a docela příjemně jsme si povídali. O takových obecnostech jako je práce, jak se v životě máme a tak dále. Když najednou zničehonic slyším "No a ti muslimové, ti nám tady vypálí celou Evropu.". V celé diskuzi ani jednou nepadla zmínka o náboženství, muslimech, uprchlících, historii, o ničem. Prostě to z něj vyletělo. Já jsem jen pozvedla obočí a řekla "Není třeba se o takovém tématu bavit." "A proč jako?" "Protože mám na to jiný názor a dnes na hádky nemám náladu." "No ale..." "A co říkáš na to, jak nám barmanka natočila pivo, dobrý, že?" a kluk jen hleděl, napil se piva a dál jsme si povídali, aniž bychom měli potřebu vytahovat naše názory. A jak nám bylo dobře.

Na světě je totiž tolik věcí, o kterých můžeme mluvit, aniž bychom dali najevo, jaký máme názor. Jistě, pokud už je se diskutující znají delší dobu, na diskuzi i názorech vždycky dojde. Pak už je jen na nich, jestli jim to za to stojí a nebo ne.

Dlaší příklad z mého života je diskuze s člověkem, jehož názory byly neotřesitelné. A já se o nich nechtěla bavit. Celou diskuzi vedl jako souboj. Já jsem něco řekla a okamžitě jsem dostala přednášku o tom, jak moc se mýlím. Téma bylo systém a státy. On je těžký kapitalista, já zase socialista. Jeho cílem bylo ze mě udělat kapitalistu. Mým cílem bylo bavit se s člověkem, který mě zajímá, ale o jeho názorech už jsem slyšela dost a ani jeden z nich mě nepřesvědčil. Za celé ty tři dny, co jsem u něj byla, jsem mu říkala "Já se o tom bavit nechci, už mi ta diskuze není příjemná." a jediné, co jsem na to slyšela "Mně ale příjemná je! Já si chci povídat o našich názorech!". Postupem času už jsem jen vymýšlela způsoby, jak odejít, nebo alespoň donutit ho, aby nemluvil a dal mi pokoj. Od té doby jsem ho neviděla a veškerý respekt, který jsem k němu měla, se úplně ztratil. Zkrátka a dobře jsem neměla chuť poslouchat, jak si někdo povídá sám se sebou. Na to jsou blogy ne?;)

Zkrátka a dobře - co je špatného na tom, si povídat o tom, co máme rádi. Jakou hudbu máme rádi, co děláme ve volném čase, jaké je dnes počasí a podobně. Vždyť i ta nejjednodušší témata mohou být pro diskuzi mnohem snesitelnější, než dalekosáhlá diskuze o tom, jestli spolu souhlasíme a nebo nesouhlasíme.

Nakonec jen řeknu, že nemusíte v lidech hledat, v čem s nimi nesouhlasíte. Vždyť je to úplně jedno. Spíš hledejte, jestli máte společné zájmy, o kterých si můžete něco říct. Nakonec je diskuze plná smíchu a ne plná nasraných xichtů...což? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou | Web | 22. února 2017 v 13:47 | Reagovat

Souhlasím s tebou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama