Toto je blog sloužící k prezentaci mých názorů. Budu ráda, když svůj názor napíšete do komentářů. Nicméně byla bych velmi ráda, pokud by se to obešlo bez hádek, nadávek a útočení. Jsem ochotná vést rozumnou diskuzi, pokud ne Vy, nemám důvod odpovědět.
.

Školství

11. ledna 2017 v 13:08 | Circle |  Politika
Na začátek řeknu, že nejsem člověk, co se v politice vyzná a rozhodně nejsem na místě, na kterém bych mohla rozhodovat o fungování státu. Hospodský kecy mě ale vždycky bavily, obzvláště s lidmi, co se v daném odvětví orientují, protože mi mohou ukázat, v čem se mýlím a nakopak v čem mám pravdu.

S přítelem se dost často bavíme o školství. On má maminku učitelku a oba dva jsme chtěli být učiteli. Jenže jakmile jsme zjistili, co obnáší být učitelem, raději jsme se našeho snu vzdali. Nikdy bychom totiž nemohli učit tak, abychom byli spokojení se svými výsledky. Není to ani tak o politice, jako spíš o tom, kdo jsou součastní učitelé.

Většinou jsou to lidi, kteří učitelství neberou jako poslání. Jak by taky mohli, vždyť učitel má plat pomalu stejně vysoký, jako prodavačka v albertu. Čímž se dostávám k úhlavní části problému, který ve školství máme - nekvalifikovaní učitelé. Lidé, kteří by byli schopní učit, nemají motivaci jít na pajdák. Za prvé kvůli penězům a za druhé kvůli "kvalitě" pedagogického vzdělání. na pajdácích totiž neučí ti nejlepší učitelé, ale šprti (podotýkám, že šprt nikdy nebude dobrým učitelem...učitel nemusí vědět všechno, ale musí ukázat souvislosti a zdroje).

Další věc, ve které naše školství pokulhává, je obecná příprava na život. Pokud dítě nestuduje ekonomický obor, nemá šanci se dovědět, co jsou to daně a co musí jako člověk dělat, aby mohl v tomto státě legálně fungovat. Třeba já jsem z gymnázia, kde jsme měli předmět "Společenské vědy". Tam jsme měli rok na to, abychom se něco dověděli o ekonomii, ekonomice a právu. Takže jsme si tak nějak prolítli, že za vraždu půjdeme do vězení a že to spadá pod treství právo, že je nějaká daň, ale že nemá cenu se to učit, protože se to pořád mění, že jsou nějaké finanční a pracovní úřady, ale o nich se dovíme až v momentě, kdy to budeme potřebovat...takže jsme se naučili jen slovníček pojmů a tím to haslo. Mohla bych mít sice lepší učitelku (ta naše neměla absolutně žádnou autoritu a všechno četla z učebnice), ale podle osnov, které jsou v tomto předmětu, bychom se stejně nikdy nedověděli, co je superhrubá mzda a proč se tolik peněz odvádí státu.

Asi největším problémem je známkování obecně. Známkování není dobré, protože číslo člověku nic neřekne. Řekne mu jen procento chyb a to je všechno. Není tedy žádná motivace ke zlepšení. Nevím, jak to měli ostatní, ale když jsem přišla s písemkou za učitelem, většinou mě odbyl s tím, že na mě nemá čas. Přitom já jsem chtěla vědět, co jsem měla udělat lépe, abych měla lepší známku. Po čase jsem si řekla, že vlastně stačí mít samé trojky a začala jsem opisovat. Ta výsledná známka pro mne byla důležitější, než učení samotné. Přitom místo červené trojky by stačilo napsat "V otázce číslo tři jsi měla všechno správně, ale v té druhé jsi všechno pomotala dohromady. Podívej se znovu na odpovídající kapitolu v učebnici, pokud ti něco není jasné, můžeš přijít.". To by ale učitelé museli mít motivaci s žáky mluvit. Nezažila jsem totiž učitele, který by byl ochotný debatovat. O něčem také vypovídá, že v metodice se otázka "Proč?" bere jako provokace.

Osobně bych se raději omezila v životě a svému dítěti zaplatila za soukromou základní školu např. Waldorfského typu. Školné většinou nebývá tak drahé, aby si ho mohl dovolit každý a výsledek se opravdu vyplatí. Jedinou nevýhodou u takto vzdělávaných dětí je nenavazující vzdělání na vysoké škole. Na to ovšem člověk své dítě musí připravit.

Vysoké školy jsou ale problém sám o sobě. Některé obory tu máme na vysoké úrovni, ale vzhledem k tomu, že se ke studentům přistupuje stylem "Buď rád, že jsme tě sem vzali a teď drž hubu a makej.", nemyslím si, že by to mělo nějaký výsledek. U většiny oborů je neexistující praxe a i když jsou předměty zaměřené na praxi, většinou stačí sehnat si razítko od jakékoliv firmy a máte kredity zadarmo. Studenti, kteří dokončí bakalářské studium, jsou těžko uplatnitelní na trhu práce, protože nemají co nabídnout. Umí se jen učit a psát odborné texty (nemluvím o technických školách, ty jsou na tom trochu jinak a já nikdy techniku nestudovala, nemůžu proto posoudit).

Co je ale úplně nejšílenější - člověk nemá možnost poznat, co ho baví a co mu jde. Nemá možnost bilanční diagnostiky a musí v 19 letech spoléhat na svou intuici. Většina ze studentů vysokých škol si uprostřed studia uvědomí, že v daném oboru stejně nikdy pracovat nechtějí a že studují pro nic za nic. Někteří studenti si záměrně prodlužují své mládí. Takovým stačí dodělat nejjednodušší obor, aby se mohli flákat další tři roky po střední.

Byla bych ráda, pokud by se něco změnilo a připadá mi, že o těchto problémech se už začíná mluvit. Nicméně to potrvá ještě dobrých 20 let, než se něco začne měnit a obávám se, že to bude zase takové poloviční řešení, jak jsme v našich krajích zvyklí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lotty Lytton | Web | 11. ledna 2017 v 13:35 | Reagovat

Já myslím, že to slovní hodnocení by taky k ničemu nebylo. Ono když má učitel na střední 30 lidí ve třídě a těch tříd má několik, musel by se zbláznit kdyby měl všem psát podobná hodnocení.

A u některých předmětů by to bylo i zbytečné.
Já spíše vidím problém v tom, jakým způsobem se ty testy (nebo i zkoušení) provádějí.

Učitelé si to mnohdy hrozně usnadňují a chtějí bazírují na nepodstatných faktech, která nejsou důležitá protože je to jednodušší.

Krásný příklad byla třeba naše dějepisářka na gymplu. Absolutně jí nezajímalo, jestli člověk zná historické souvislosti. Jestli ví, co k čemu vedlo a jaké byly důsledky jednotlivých událostí.

Jí stačilo žes věděla, že se ty události staly. Pak člověk musel znát hromadu datumů a pokud se jednalo o člověka co něco napsal nebo vytvořil tak i názvy 5 děl.

Tak byly koncipované i písemné testy.

U zkoušení bych brala, kdyby nám učitel řekl, v čem jsme udělali chybu. U těch písemných si to nějak nedovedu představit.

Možná by to šlo, kdyby měl učitel mnohem méně žáků.Ale pořád si myslím, že známka je jasnější. A navíc na gymnáziu by měli být lidé, kteří vědí v čem udělali chybu, popř. jsou schopni nebo ochotni si to dohledat aniž by jim to někdo říkal.

I když....myslím že tohle je ten nejmenší problém ze všeho. Celé školství by potřebovalo trochu nakopnout. Nebo spíše skopat.

2 Circle | Web | 11. ledna 2017 v 19:41 | Reagovat

[1]: No, to je právě další věc. 30 lidí ve třídě je moc. Maximum by mělo být 15, aby se zachoval individuální přístup.

Vaše dějepisářka byla přesný případ šprta. Našprtat se co nejvíc informací a na nějaký historický kontext se zvysoka vy...kašlat.:D

Jedna věc je vědět, kde člověk udělal chybu a kde si to případně dohledat, další věc je ochota učitele o takových chybách debatovat. (další věc je, že já rozhodně nebyla studentka, co měla jít na gymnázium :D)

Jak říkáš, celé školství skopat a začít nanovo.:D

3 Jana | E-mail | Web | 12. ledna 2017 v 11:08 | Reagovat

Proboha... Miluji Tě. Píšeš mi z duše. Pasáž se superhrubou mzdou - přemýšlela jsem, zda jsem o tom někdy dozvědla já (jako ve škole, též gymnázium)... Sice znám Plátóna další kamarády mé mysli, ale k čemu mi to je když se nevyznám v reálném světě?

Možná bych se bála prohlášení o alternativních školách - raději bych dítě vychovávala sama doma. Ale to by mu zase tak trochu sebralo kolektiv a bylo by jako já ...

4 Circle | 12. ledna 2017 v 11:20 | Reagovat

[3]: Přesně tak.:) Oni něteří učitelé se i snažili, aby nám to vysvětlili, ale protože k tomu nemají žádné osnovy a učebnici, tak byli naprosto bezradní a nevěděli ani kde začít.

Právě toho bych se bála, že se to děcko pak nenaučí sociálnímu cítění. Zas na druhou stranu mi škola sociální cítění spíš vzala, než dala.:D

5 Jana | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 9:09 | Reagovat

[4]: Jako asi bych dítě poslala do kroužků atd. Ale pokud by bylo asociální jako já, tak by to bylo na škodu. Nevím, v dnešní době máme sice všechno, ale pomalu to důležité odchází a zůstává jen náhrada... nevalitní ...

6 Circle | 14. ledna 2017 v 11:38 | Reagovat

[5]: Na škodu určitě ne.:) Třeba můj přítel je neuvěřitelně asociální a dost mu v tom pomohl divadelní kroužek, který navštěvoval už od malička.:)

Zas na druhou stranu u mě kroužky byly neuvěřitelně stresující, ale to bylo i tenhdejším rozpoložením apod.:)

A jak říkáš. Máme sice všechno, můžeme si vybrat z dvaceti druhů jogurtu, ale kupříkladu kvalitní vztahy nás opouštějí.:-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama